Leden || Vlastně žádná změna

Chvíli to trvalo. A teď mě bolí zub, křupají klouby a mám chrchel. Fyzické závady se nepodaří úplně vymýtit nikdy, nad těma psychickýma se za chvíli zase přestanu pozastavovat. Snažím se dělat věci tak, jak bych měla, a nebýt protivná. Což ve výsledku znamená, že mi zase trvá měsíc nepsat čtyři věty do mailu, a většinu času jsem pasivně-agresivní. Aspoň že si o tom mám s kým promluvit, nebo si prostě jenom postěžovat. Příště už to vážně budu psát jenom černou křídou do komína.

Nejdřív jsem myslela, že už stačí jenom překročit práh, postoupit o schod a budu tam, kde jsem chtěla. Zatím tady ale pořád jsou zavřené dveře, na které ještě nemůžu zaklepat. Nemůžu, nebo nechci. Někdy si to pletu, rozdíly mezi nimi jsou už pár let docela rozmazaný.

Od doby, co jsem se tu mihla naposledy, se toho stalo hodně. Místo psaní chodím spát a místo focení si čtu. Plány zahazuju několik dní do předu, protože mi to pomáhá s výčitkami svědomí a pocitem, že nic nestíhám. Jsem pořád v práci, i když mám vlastně spoustu volna, protože to volno v mé hlavě funguje jako ztráta času místo možnosti pro kreativitu a produktivitu. Už zase přemýšlím, že s něčím skončím úplně, ale to bych byla zase u otevírání a zavírání dveří, takže radši zůstávám, aniž bych se snažila něco změnit.

Nejsem spokojená, ale vlastně nejsem ani moc nespokojená. To limbo uprostřed není nic jiného, než cesta do pekel, ale zatím je mi tu teplo. Doufám, že rok 2018 bude rokem rozhodnutí a kroků vpřed, ale stoprocentně jistá si tím taky nemůžu být. Loni se toho stalo hodně. Pro mě osobně i pro svět, hlavně pro ženy. Doufám, že toho letos bude víc, že se nezastavíme, nebo se nevrátíme zpátky. Řekla bych, že mám plán, který by mohl fungovat alespoň pro mě osobně, ale moje plány většinou po několika měsících ztrácí šťávu. A tak postupuju pomalu, krůček po krůčku. Už zase fotím 365ku. Chodím do divadla a na koncerty. Setkávám se s kamarády. Zbývá mi snad už jenom víc spát a mít pít a budu mít za sebou první krůček. Tak uvidíme.

Doufám, že se letos nestane nic horšího, než už se stalo. Protože je tu další zima a další úmrtí v rodině, ale tak už to u nás asi chodí. Od teď až do příštího Silvestra už to musí být přece jenom lepší a lepší.








Comments

Popular Posts